Kuskus
Kuskus (Couscous) je stále ještě poněkud neobvyklé jídlo v naší kuchyni (je to marocké lidové jídlo), ale rozhodně stojí za to ho vyzkoušet.
Kuskus je tvrdozrnná pšenice zpracovaná do drobných kuliček, nejčastěji se vyrábí z bílé pšenice zbavené obalových vrstev, takže přichází o řadu vitaminů, minerálů a o vlákninu. Proto je lepší celozrnný kuskus, který si všechny tyto prvky zachovává, navíc pokud ho koupíte v bio kvalitě, uděláte pro zdraví to nejlepší. Bio celozrnný kuskus je vyrobený z ekologicky pěstované tvrdé pšenice, která se nejdříve zpracovává na krupici a dále je pak formována do kuliček, které se napařují a vysušují. Celozrnný kuskus se vyrábí z celých zrn, proto obsahuje spoustu cenných látek obsažených právě v obalových vrstvách zrna a také vlákninu.
Kuskus je variantou rýže nebo těstovin, používá se jako příloha k masu nebo k zeleninovým pokrmům, k omáčkám. Hodí se do ovocných i zeleninových salátů, dá se připravit na sladko jako moučník, lze ho konzumovat teplý i studený.
Bulgur
Bulgur je předvařená, nalámaná celozrnná pšenice. Získává se z pšenice tvrdé, kdy se zrno umyje, uvaří, usuší a podrtí na menší kousky. Namáčením vznikají enzymy a dochází k částečné přeměně škrobů na jednoduché cukry, tím je bulgur stravitelnější a zrno biologicky aktivní. Bulgur se obvykle nejí samostatně, používá se spíše jako součást různých pokrmů. Chutná po oříšcích a voní po obilí. Má vysokou nutriční hodnotu, obsahuje bílkoviny, sacharidy, vlákninu, vitamíny (především vitamín A) a minerály (fosfor, železo, hořčík) a jen zanedbatelné množství tuku. Podporuje zdraví střev a působí blahodárně na nervovou soustavu.
Používá se do nádivek, karbanátků, do masitých nebo zeleninových jídel nebo jako zavářka do polévky. Hodí se i pro přípravu dietních nebo vegetariánských pokrmů, pro svou nenadýmavost a lehkou stravitelnost je mimořádně vhodný pro malé děti.
Pohanka, zdravé jídlo našich babiček
Pravlastí pohanky jsou Himaláje, odkud se do Evropy dostala s mongolskými kočovníky a tatarskými nájezdníky.
Pohanka byla dlouho důležitou obilovinou, na kterou se však v dnešní době neprávem zapomíná. Přitom se jedná o velmi cennou potravinu, která nám může pomoci řešit řadu nemocí, zejména pak tzv. civilizačních.
Pohanka díky obsahu vhodných minerálů, vitaminů a vlákniny přispívá například výrazně ke snižování hladiny cholesterolu a k prevenci aterosklerózy. Dokáže totiž udržovat pružné cévy, brání tvorbě krevních sraženin a stimuluje účinek vitaminu C. Jako všechny ostatní obiloviny je cenným zdrojem, pro nás tak důležité, vlákniny.
Obsahuje rovněž velké množství zinku, jehož dostatek je pro náš organizmus důležitý zejména v zimním období, kdy posiluje obranyschopnost sliznic. To je skvělá prevence onemocnění chřipky a nachlazení. Pohanka má rovněž hodně mědi, selenu a manganu.
Z vitaminů jsou v plodech této obiloviny zastoupeny především vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E a C. Velmi důležitým vitamínem je cholin, který regeneruje jaterní buňky po poškození chorobami nebo alkoholem. Pohanka je velmi vhodná k detoxikaci celého organizmu a to i v době těhotenství. Pohanka obsahuje také rutin, který je důležitý pro pevnost a pružnost cévních stěn. Její konzumace je proto vhodná pro osoby se sklonem ke křečovým žilám nebo v období chřipek, jako předcházení praskání žilek v nose (v kombinaci s vitamínem C ). Kromě jiného dokáže tato úžasná plodina zatočit i s viry, které způsobují opary, a to ve srovnání s ostatními obilninami až čtyřikrát účinněji.
Z pohanky můžeme připravovat různé přílohy, polévky, pomazánky, kaše, ale hodí se i k zapékání.
Jáhly - zdravá potravina našich předků
Proso obecné - latnaté (Panicum miliaceum) je obilovina, jejíž vyloupaná žlutá zrnka jsou nazývána jáhly. Jde pravděpodobně o nejstarší kulturní plodinu, kterou z Asie do Evropy přinesly kočovné kmeny. Proso bylo oblíbenou obilovinou našich předků - Slovanů, neboť jde o levnou a výživnou potravinu, která vařením nabude a hodně sytí. Ještě na počátku minulého století byl jahelník slavnostním štědrovečerním jídlem, stejně jako nemohl chybět při svatební hostině.
Proso při pěstování vyžaduje teplé a dobré půdy. Protože klíčí až při teplotě 10 - 12 stupňů Celsia, seje se zpravidla až v květnu (někdy až v červnu) a zralé bývá už během srpna. Prosu se dobře daří na jižní Moravě nebo jižním Slovensku, méně už v Čechách.
Jáhly mají nejen vysoký obsah minerálů, ale i vlákniny. Vysokým podílem křemíku podporují zachování zdravých zubů, nehtů a vlasů. Proto se doporučuje každé ráno žvýkat jednu kávovou lžičku syrového prosa a zapít ho vodou nebo čajem. Jáhly jsou bezlepkové a tudíž ideální pro bezlepkovou dietu, vhodné jsou také pro alergiky.
Při vaření jáhly nevytvářejí sliz, proto se doporučují všem, kteří trpí zahleněním dýchacích cest. Při oslabení vaziva a kožních onemocněních se rovněž osvědčila dieta z jáhel. Lze jimi také posílit ledviny a příznivě působí na oči.
Jáhly jsou velmi syté a výživné, proto pokrmy z nich jsou vhodné pro rekonvalescenty a těžce pracující osoby. Působí na zlepšení metabolismu, pomáhají při vyčerpání a pro velký obsah železa se doporučují pro nemocné chudokrevností. Mají blahodárný vliv na žaludek, slinivku břišní a slezinu. Důležitý je obsah minerálních látek, zvláště pak draslíku, hořčíku, železa, zinku, fosforu a mědi. Z vitamínů jsou to především vitamíny skupiny B. V jáhlech se nachází dostatek bílkovin a také tuku.
Z jáhel můžeme připravovat celou řadu sladkých i slaných jídel, kaši zvanou jahelník, nákypy, knedlíky, placičky, karbanátky... Jáhly zvláště při delším skladování mohou získat pachuť, která vzniká oxidací zrna. Pachuť odstraníme spařením jáhel vařící vodou. Kupujeme si vždy jenom čerstvé jáhly a dlouho je neskladujeme.
Při přípravě jídla jáhly nejdříve přebereme, propláchneme a pak na sítu je dvakrát, nebo ještě lépe třikrát, přelijeme vařící vodou. Když chceme, aby se nám rychleji uvařily, po spaření je ještě na několik hodin namočíme do studené vody a v téže vodě je pak vaříme. Při vaření nebo dušení dáváme 3 díly vody na 1 díl jáhel. Do vaření přidáváme trochu soli, i když se jáhly upravují na sladko. V tom případě je můžeme vařit také v mléku. Vaříme je doměkka, což představuje minimálně půl hodiny, poté je ponecháváme ještě v teple pod pokličkou "dojít".
Pokud vaříme jáhly na sladký pokrm, můžeme je vařit také v mléku, ale cukr přidáme až po uvaření, aby se při vaření jáhly nepřipalovaly. Chceme-li mít slaný pokrm, vaříme je ve vodě, ale můžeme použít také vývar zeleninový nebo masový.
Můžeme si také vyrobit jáhlovou mouku - jáhly spaříme vařící vodou, jak výše uvedeno, a poté zrna necháme oschnout. Suchá zrna umeleme na mlýnku na kávu nebo na mák. Z takové mouky můžeme péct buchty, chleba, nebo ji jen při pečení moučných jídel přidáváme k běžné mouce.
Cizrna
Cizrna je známá již několik tisíc let. Jedná se o velice výživnou luštěninu, na pohled podobnou hrášku. Cizrna je jen o něco málo větší a má žlutou barvu. Někdy se proto také můžeme setkat s názvem římský hrách. Je plodem rostliny zvané cicer beraní, který nedorůstá výšky ani půl metru a plodí miniaturní lusky, které obsahují jen jedno, dvě nebo tři semínka. Nejvíce se pěstuje v Indii, daří se jí ale také v Turecku, Sýrii nebo Austrálii. O cizrně se, stejně jako o jiných luštěninách, říká, že je schopna vegetariánům nahradit příjem masa. Její konzumace se doporučuje také těhotným ženám. Ale pozor, je poměrně těžko stravitelná, nedopřávejte si ji tedy večer a raději ji před vařením namočte alespoň před noc (ideálně na 24 hodin) do vody a oloupejte. Obsahuje zhruba pětinový podíl vlákniny, což je hodně. Dále obsahuje vitamíny řady B, které poslouží mimo jiné jako účinné antioxidanty. Dále obsahuje množství polysacharidů, bílkovin, aminokyselin a především nenasycených mastných kyselin. Pomáhá tak snižovat hladinu cholesterolu v krvi a vůbec je nápomocná v prevenci před chorobami kardiovaskulárního systému. Cizrna ale obsahuje celou řadu dalších látek, jako je vápník nebo železo.
Znáte pomelo?
Pomelo pochází z Jihovýchodní Asie, dnes se ale pěstuje také v karibské oblasti a v USA. Plody dozrávají na přelomu roku od listopadu až do března. Pomelo je exotické ovoce vzhledem připomínající velký zelený grep a obsahující hlavně vitamin C, A a železo. Je vydatným zdrojem draslíku. Pomáhá proti vysokému cholesterolu a srdečním nemocem. Má jen velmi málo kalorií, neobsahuje žádný tuk, sodík ani cholesterol.
Pomelo se konzumuje syrové, bez slupky, a to většinou přímo, nebo se přidává do ovocných salátů i do marmelád pro zpestření chuti. Má tedy v podstatě stejné použití jako ostatní citrusové plody.
Tento kříženec grapefruitu a pomeranče je největším členem z rodiny citrusovitých, Sice se velmi podobá grapefruitu, ale je spíše sladký než kyselý. Má různé druhy, některé jsou kulaté, jiné mají hruškovitý tvar. Má silnou, pórovitou kůru zelené až žlutozelené barvy s bledě žlutou, oranžovou až červenou dužninou.
Před samotnou konzumací pomelo oloupeme a zbavíme ho také bílé části kůže, která bývá poměrně silná. Pak pomelo rozdělíme na křížaly, které stáhneme z kůžičky, protože je hořká stejně jako semínka.
Bílá ředkev
Mezi dlouhou řadu kladných účinků bílé ředkve počítáme zejména vysoký obsah vitaminu C, ten pomáhá detoxikaci organismu a při budování železné imunity. Najdeme v ní nejen „céčko“, ale i vitaminy skupiny B, železo, hořčík, draslík. Působí blahodárně na stav srdce a cév, snižuje cholesterol, napomáhá tedy předcházení kardiovaskulárním chorobám. Máte-li potíže s trávením, potažmo zácpou, tuto bílou zeleninu pravidelně zařaďte na svůj jídelníček, prospívá játrům a dokáže významně usnadnit rozpouštění ledvinových či žlučníkových kamenů. Trávení prospívá díky aktivním enzymům, proto si ji dopřejte s každým těžkým mastným jídlem.
Mahi - mahi
Novou rybou v našem jídelníčku je Mahi-mahi. Je to kvalitní mořská ryba z čeledi delfínovitých ryb žijící v tropických a subtropických oblastech Tichého oceánu. Mahi-mahi, což v překladu znamená ,,Silný-silný" je oblíbenou pochoutkou po celém světě. Mahi-mahi je vhodná i pro malé děti, protože je jemné chuti a nemá žádné kosti.
Tilápie
Tilápie nilská (neboli také okounovec nilský) je sladkovodní ryba, který původně pochází z Afriky (Keňa). Tilápie byly jako konzumní ryby vysazeny ve víc jak 80 zemích světa a jejich světová produkce se přibližuje řádově ke statisícům tun ryb ročně. Chová se i na území České republiky a to ve speciálních nádržích, které se vyhřívají teplým vzduchem. Tilápie dorůstají až 60 cm délky, je to druh ryby, který se výborně hodí na smažení, pečení či přípravu v páře. Jsou velmi vhodné pro lidi držící diety, protože patří mezi méně tučné ryby.
Hejk
Štikozubec obecný, známý také jako mořská štika nebo jen hejk, je štíhlá dravá ryba, která loví jiné menší ryby. Štikozubci žijí především v jižním Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři. Další populace se nacházejí u břehů Argentiny, Jižní Afriky, Severní Ameriky a v jižním Pacifiku. Tvarem těla připomíná štiku, což mu před staletími vysloužilo latinské jméno maris lucius neboli mořská štika. Hejk neobsahuje kosti, stačí z něj vytáhnout pouze páteř. Má dietní maso, ve 100 gramech má jen 2 gramy tuku. Hejk má také vysoký obsah bílkovin, a to 19 gramů ve 100 gramech masa, je zdrojem jódu či prospěšných omega 3 nenasycených mastných kyselin.
